Jak jsem skládal zkoušku z esperanta u Maďarky na Slovensku aneb 24 hodin na nohách a na zadku

Nebyl bych to já, kdybych čas od času nepodniknul něco extra.

A tak jsem si vzal do hlavy, že si udělám zkoušku z esperanta podle Komuna Eŭropa Referenckadro (Společného evropského referenčního rámce).

Předpoklady jsem pro to měl vcelku solidní – s esperantem jsem začal v roce 2009 a i když jsem to za nějakou dobu začal trochu chladit, znova jsem se do toho pořádně obul v listopadu 2015 a učím se každý(!) den aspoň chvíli.

Zkoušky z esperanta se ale každý den nekonají a taky ne v každé zemi. Pro mě byla letos jedinou přijatelnou volbou Nitra, a to v rámci 101-a Universala Kongreso de Esperanto (101. Světového kongresu esperanta) 23.–30.7.2016.

V práci jsem si vzal volno jako lusknutím prstů. Doma to bylo složitější, protože se to částečně krylo s jinými rodinnými plány. Ale i to se nakonec poddalo – ostatně, zkouška byla v diáři dřív. 🙂 Dokonce jsem od mojí skvělé ženy Janičky jako povedený dárek k svátku dostal peníze na tu zkoušku – děkuju!

V den D – 29.7.2016 – jsem vstával v 5:00, abych byl v Nitře na zkoušce ve 13:00.

Hned po příchodu na kongres jsem potkal známou a zjišťoval, kde je kasisto (pokladní).

Nebyla nikde, tak jsem šel na ekzameno (zkoušku) a doufal, že se šéfkou zkoušky – Katalin – bude řeč. A byla. Dokonce mě poznala, i když jsme se nikdy neviděli.

Zkouška začala za chvilku (foto) a probíhala báječně. Všemu jsem tak nějak hraničně rozuměl, takže jsem měl radost, že jsem zvolil správnou úroveň (B1) a typ (písemný). Čas jsem si rozvrhnul taky dobře – končil jsem 5 minut před dvouhodinovým limitem.

Po skončení jsem našel i pokladní, zanesl doklad o zaplacení Katalin, popovídal s ní o mém současném i budoucím působení v esperantu a v příjemném duchu jsme se rozloučili.

Vlak mi jel až za dlouho, tak jsem ještě zůstal na kongresu. Potkal jsem asi 10 českých esperantistů (převážně esperantistek), které jsem znal už z dřívějška. Jedna z nich – Jarka – se mnou zůstala skoro celou dobu a rozhodně bylo o čem povídat, protože ve světě esperanta se pořád něco děje.

Když jsem odcházel, drony zrovna fotily účastníky kongresu (kterých letos bylo 1 253):

Zpáteční cesta byla náročnější kvůli několikahodinovému přestupu v Nových Zámkách, takže do polohy ležící jsem se dostal skoro po 24 hodinách od vstávání.

Teď se určitě ptáte, proč to dělám, proč dávám tolik energie do esperanta. Je to proto, že ten jazyk je mojosa (hustej), pročež ho miluju a snažím se ukázat i dalším lidem, jaká obrovská hodnota a jaký potenciál v něm jsou.

A to už si nechám na některý z příštích příspěvků. Tenhle totiž píšu a jeho první verzi zveřejňuju ještě ve vlaku na cestě z Nitry…

aktualizace:

• 23.8.2016: Dorazily výsledky. Mám 47 bodů z 50 a to znamená, že to prostě mám! Slušná roštovačka!
• 13.9.2016: Přišel doporučený dopis a v něm…atestilo (certifikát)! Děkuju!
• 11.10.2016: Byly zveřejněné výsledky v celkovém seznamu.

Petr Diblík

Mám rád obvyklou i neobvyklou zábavu, takže jsem mistr mozaikář (Mozaikář.cz), designér počítačových her, odborník na rastrové grafické formáty, jazykový korektor ČJ, překladatel, wikipedista a esperantista.